Květní stvol je přímý, oblý a hladký, většinou nepřevyšuje listy. Na jeho vrcholu se v období květu (květen až červen) rozvíjí hvězdovité květenství tvořené 6-15 květy uspořádanými do okolíku. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, se šesti okvětními lístky, které jsou bílé až krémově bílé barvy s výrazným zeleným středním pruhem na vnější straně. Okvětní lístky dosahují délky 12-18 milimetrů a jsou kopinatého tvaru. Tyčinky jsou kratší než okvětní lístky, s nitkami rozšířenými u báze a žlutými prašníky.
Kořenový systém je tvořen svazčitými kořeny vyrůstajícími ze spodní části cibule. Tyto kořeny jsou relativně mělké, ale hustě větvené, což umožňuje rostlině efektivně získávat vodu a živiny z půdy. Na podzim nadzemní části rostliny odumírají a cibule přečkává zimu v dormantním stavu pod zemí.
| Vlastnost |
Snědek saundersův |
| Latinský název |
Ornithogalum saudersiae |
| Čeleď |
Hyacintovité |
| Výška rostliny |
60-90 cm |
| Barva květů |
Bílá |
| Doba květu |
Květen až červenec |
| Původ |
Jižní Afrika |
| Typ rostliny |
Cibulovitá |
| Stanoviště |
Slunné až polostín |
V původním prostředí roste především na travnatých svazích a v řídkých lesních porostech, kde využívá období dešťů pro svůj růst a kvetení. Přirozené stanoviště této rostliny se vyznačuje subtropickým klimatem s výraznými obdobími sucha a dešťů. Půdy, ve kterých se snědek Saundersův přirozeně vyskytuje, jsou většinou dobře propustné, mírně kyselé až neutrální, s vysokým obsahem organické hmoty.
V současnosti se tento druh pěstuje po celém světě jako okrasná rostlina, především v oblastech s mírným klimatem. Velmi dobře se adaptoval na podmínky v Evropě, včetně České republiky, kde se pěstuje především jako zahradní a pokojová rostlina. V některých teplejších oblastech světa, například v částech Austrálie a Nového Zélandu, se dokonce naturalizoval a začal se šířit i mimo kultivované plochy.
Zajímavostí je, že v původním areálu výskytu hraje snědek Saundersův důležitou roli v místním ekosystému. Jeho květy jsou významným zdrojem nektaru pro místní opylovače, především včely a motýly. Cibule rostliny jsou také součástí tradiční medicíny místních obyvatel, kteří je využívají k léčbě různých zdravotních obtíží.
V přírodě se snědek Saundersův často vyskytuje v společenstvech s jinými cibulovitými rostlinami a travami. Jeho schopnost přežít dlouhá období sucha díky podzemní cibuli mu umožňuje prosperovat i v náročnějších podmínkách. Rostlina má výraznou sezónnost růstu - během období dešťů rychle vyráží, kvete a vytváří semena, zatímco v období sucha přečkává v podobě podzemní cibule.
Přestože je snědek Saundersův v současnosti široce rozšířen v kultuře, v jeho původním areálu výskytu dochází k postupnému úbytku přirozených populací. Hlavními důvody jsou změny ve využívání krajiny, urbanizace a v některých oblastech také nadměrný sběr rostlin pro okrasné účely. Proto jsou v Jihoafrické republice zavedena určitá ochranná opatření pro zachování původních populací tohoto druhu.
V posledních desetiletích se také objevily různé kultivary snědku Saundersova, které byly vyšlechtěny pro zahradnické účely. Tyto kultivary se liší především velikostí květů, výškou rostliny a dobou kvetení, což ještě více rozšířilo možnosti využití této zajímavé rostliny v okrasném zahradnictví.
Doba kvetení a barva květů
Snědek saundersův vyniká svým působivým květenstvím, které se objevuje od konce dubna do začátku června. Květy této okrasné rostliny se rozvíjejí postupně v hustých hvězdicovitých shlucích, přičemž každý jednotlivý květ má šest okvětních lístků. Charakteristickým znakem jsou bílé květy s výrazným zelenavým středovým pruhem na vnější straně okvětních lístků. Tento barevný kontrast dodává květenství zajímavý vizuální efekt, zejména když se květy pohupují ve vánku.
V závislosti na klimatických podmínkách a lokalitě může doba kvetení mírně kolísat. V teplejších oblastech začínají první květy rozkvétat již koncem dubna, zatímco v chladnějších polohách se kvetení může posunout až do poloviny května. Jednotlivé květy vydrží v plné kráse přibližně dva až tři týdny, přičemž celková doba kvetení rostliny může trvat až šest týdnů. Během tohoto období se postupně otevírají nové květy, což zajišťuje dlouhotrvající dekorativní efekt.
Květenství se vyvíjí na vzpřímeném stonku, který dorůstá výšky 30 až 45 centimetrů. Na jednom stonku se může vyvinout až 20 jednotlivých květů, které společně vytvářejí působivé hvězdicovité nebo okolíkovité květenství. Každý květ má v průměru asi 2,5 až 3 centimetry a při plném rozkvětu se okvětní lístky rozevírají do ploché hvězdice. V ranních hodinách a za slunečného počasí jsou květy plně rozevřené, zatímco v podvečer a při zatažené obloze se mírně uzavírají.
Zajímavostí je, že barva květů se během kvetení mírně mění. Mladé květy jsou čistě bílé s výrazným zeleným pruhem, postupně však bílá barva získává jemný krémový nádech. Tento barevný přechod dodává květenství další rozměr zajímavosti. Po odkvětu se vytváří tobolky obsahující semena, které zpočátku zůstávají zelené a postupně hnědnou.
Pro maximální efekt kvetení je důležité zajistit rostlinám optimální podmínky. Nejlépe kvetou na slunném až polostinném stanovišti s dobře propustnou půdou. V příliš stinných polohách může být kvetení méně bohaté a květy mohou být drobnější. Rostliny také lépe kvetou, pokud mají dostatek živin a jsou pravidelně, ale nepříliš vydatně zalévány. Přemokření může vést k omezení kvetení nebo dokonce k zahnívání cibulek.
V zahradní kompozici vyniknou květy snědku saundersova zejména ve skupinových výsadbách, kde vytváří působivé bílé ostrůvky mezi ostatními jarními cibulovinami a trvalkami. Květy jsou také vhodné k řezu do váz, kde vydrží až týden, pokud je voda pravidelně měněna a stonky jsou šikmo seříznuty.
Stanoviště a nároky na prostředí
Snědek saundersův se přirozeně vyskytuje v lesních a křovinatých stanovištích, kde preferuje polostinné až stinné podmínky. Tento druh je typický pro listnaté a smíšené lesy s bohatým bylinným patrem, především v oblastech s mírně vlhkou až vlhkou půdou. V České republice jej můžeme nejčastěji nalézt v nadmořských výškách od 300 do 800 metrů, přičemž optimální podmínky nachází v podhorských oblastech.
Rostlina vyžaduje půdy s dostatečným obsahem humusu a živin, přičemž nejlépe prospívá na hlinitých až hlinitopísčitých substrátech s mírně kyselou až neutrální reakcí. Důležitým faktorem pro její úspěšný růst je dobrá drenáž půdy, neboť stagnující voda může způsobit zahnívání cibulek. Přestože snědek saundersův preferuje vlhčí stanoviště, dokáže přežít i období přechodného sucha díky zásobním látkám uloženým v podzemních orgánech.
V přirozeném prostředí se často vyskytuje ve společenství s dalšími jarními geofyty, jako jsou například sasanky či křivatce. Významným ekologickým faktorem je pro tento druh časné jarní období, kdy využívá dostatku světla pronikajícího skrz ještě neolistěné koruny stromů. Tento životní cyklus mu umožňuje dokončit vegetativní fázi a vytvořit zásobní látky ještě před plným rozvojem listového patra stromového patra.
Snědek saundersův dokáže tolerovat různé mikroklimatické podmínky, ale nejlépe se mu daří v místech s vyrovnanou vzdušnou vlhkostí a ochranou před přímým větrem. V lesních společenstvech často vyhledává mírné svahy s severní až severovýchodní expozicí, kde nachází optimální kombinaci světelných a vlhkostních podmínek.
Z hlediska půdních vlastností je důležitá přítomnost mykorhizních hub, které významně podporují příjem živin a vody. Rostlina vytváří symbiotické vztahy s půdními mikroorganismy, což jí umožňuje lépe využívat dostupné živiny a efektivněji se vyrovnávat s případným stresem z prostředí. V přirozených podmínkách se často vyskytuje na místech s vyšším obsahem vápníku v půdě, ačkoli není striktně vázán na vápencové podloží.
Pro dlouhodobé přežití populací je klíčová stabilita stanovištních podmínek a absence výrazných disturbancí. Negativně na něj působí zejména intenzivní lesní hospodaření, změny vodního režimu a nadměrné zastínění způsobené expanzí konkurenčně silnějších druhů. V kulturní krajině může přežívat i v starých parcích a zahradách, pokud jsou zde zachovány podobné podmínky jako v jeho přirozených stanovištích.
Ohrožení a ochrana druhu
Snědek saundersův patří mezi kriticky ohrožené druhy české květeny a jeho ochrana je naprosto zásadní pro zachování biodiverzity našich lučních společenstev. V České republice se v současnosti vyskytuje pouze na několika málo lokalitách, především v oblasti Českého středohoří a Českého krasu. Hlavním důvodem jeho ohrožení je především dramatická změna způsobu hospodaření na lokalitách jeho přirozeného výskytu.
Tradiční způsoby obhospodařování luk, které této rostlině vyhovovaly, byly v průběhu 20. století postupně opouštěny. Intenzifikace zemědělství, nadměrné hnojení a změny v časování seče významně přispěly k ústupu tohoto druhu. Další významnou hrozbou je zarůstání stanovišť náletovými dřevinami v důsledku absence pravidelné údržby. Konkurenčně silnější druhy rostlin postupně vytlačují tento vzácný druh z jeho přirozených stanovišť.
V rámci ochrany druhu je nezbytné zajistit odpovídající management lokalit, kde se snědek saundersův vyskytuje. To zahrnuje především pravidelné kosení v optimálním termínu, který umožní dokončení životního cyklu rostliny a dozrání semen. Důležité je také odstranění pokosené biomasy, aby nedocházelo k nežádoucímu obohacování půdy živinami. Na některých lokalitách je nutné provádět redukci náletových dřevin a potlačovat expanzivní druhy rostlin.
Významným krokem v ochraně druhu je také vytvoření záložních populací ex situ v botanických zahradách a genových bankách. Zde jsou uchovávána semena pro případnou reintrodukci na vhodné lokality. Některé botanické zahrady se také věnují výzkumu biologie druhu a možnostem jeho množení.
Pro dlouhodobé přežití druhu je klíčová ochrana celých biotopů, kde se snědek saundersův vyskytuje. To znamená nejen přímou ochranu samotných rostlin, ale i zachování vhodných podmínek pro celé společenstvo organismů. Důležitá je také osvěta mezi místními obyvateli a zemědělci, aby pochopili význam ochrany tohoto vzácného druhu.
V posledních letech se díky cíleným ochranářským opatřením podařilo stabilizovat některé populace snědku saundersova, nicméně jeho budoucnost je stále nejistá. Klimatické změny představují další potenciální hrozbu pro tento druh, stejně jako fragmentace krajiny a izolace jednotlivých populací. Proto je nezbytné pokračovat v systematické ochraně a monitoringu zbývajících lokalit výskytu této vzácné rostliny.
Příbuzné druhy snědku
Mezi blízce příbuzné druhy snědku saundersova (Ornithogalum saudersii) patří několik zajímavých rostlin z čeledi chřestovitých. Významným příbuzným druhem je snědek chocholičnatý (Ornithogalum umbellatum), který se běžně vyskytuje v České republice a dalších evropských zemích. Tento druh se od snědku saundersova liší především menšími květy a odlišným uspořádáním květenství. Zatímco snědek saundersův má výrazné bílé květy uspořádané v hustém hroznu, snědek chocholičnatý vytváří řidší chocholičnaté květenství.
Dalším blízkým příbuzným je snědek nicí (Ornithogalum nutans), který se vyznačuje převislými květy a je původním druhem jihovýchodní Evropy. V našich podmínkách se občas pěstuje jako okrasná rostlina a může i zplaňovat. Na rozdíl od snědku saundersova má menší vzrůst a méně nápadné květenství.
Ve Středomoří se vyskytuje snědek arabský (Ornithogalum arabicum), který je snědku saundersovu podobný svými velkými bílými květy, ale liší se celkovým habitem a ekologickými nároky. Tento druh preferuje teplejší a sušší stanoviště a je častěji pěstován v přímořských oblastech.
Zajímavým příbuzným druhem je také snědek Gussonův (Ornithogalum gussonei), který se vyskytuje především v jižní Evropě. Od snědku saundersova se odlišuje menším vzrůstem a užšími listy. Jeho květy jsou uspořádány v řidším hroznovitém květenství a jsou menší než u snědku saundersova.
V jižní Africe, odkud pochází i snědek saundersův, roste několik příbuzných druhů, například snědek thyrsoidní (Ornithogalum thyrsoides), který se podobně jako snědek saundersův pěstuje jako okrasná rostlina. Tento druh má také výrazné bílé květy, ale liší se uspořádáním květenství a celkovým vzhledem rostliny.
Mezi vzdálenější příbuzné patří snědek Kochův (Ornithogalum kochii), který se vyskytuje ve střední a východní Evropě. Tento druh je menšího vzrůstu a má méně nápadné květy než snědek saundersův. V přírodě často roste na suchých stráních a v řídkých lesích.
Všechny tyto příbuzné druhy sdílejí některé společné znaky se snědkem saundersovým, jako jsou cibulnaté oddenky, úzké přízemní listy a bílé květy s charakteristickým zeleným pruhem na vnější straně okvětních lístků. Liší se však velikostí, uspořádáním květenství, dobou kvetení a ekologickými nároky. Některé druhy jsou přizpůsobeny mírnému klimatu střední Evropy, zatímco jiné, včetně snědku saundersova, pocházejí z teplejších oblastí jižní Afriky. Tato různorodost v rámci rodu Ornithogalum umožňuje pěstování různých druhů snědků v rozličných klimatických podmínkách a jejich využití v okrasném zahradnictví.
Využití v zahradnictví a pěstování
Snědek saundersův představuje atraktivní okrasnou rostlinu, která nachází široké uplatnění v moderním zahradnictví. Tato cibulovitá trvalka se výborně hodí do okrasných záhonů, skalek a přírodních zahrad, kde vytváří působivé skupiny, zejména když kvete. Rostlina je ceněna pro svou nenáročnost a schopnost prosperovat i v méně příznivých podmínkách, což z ní činí ideální volbu pro začínající i zkušené zahrádkáře.
Pro úspěšné pěstování je klíčové zajistit rostlině vhodné stanoviště. Nejlépe se jí daří na slunném až polostinném místě s dobře propustnou, mírně vlhkou půdou. Přestože snědek saundersův toleruje různé půdní podmínky, nejvíce mu vyhovuje humózní zemina s pH v rozmezí 6,0-7,5. V příliš těžkých a zamokřených půdách může docházet k zahnívání cibulek, proto je důležité zajistit dostatečnou drenáž.
Výsadba cibulek se provádí na podzim, ideálně v září až říjnu, kdy půda je ještě dostatečně teplá pro zakořenění před příchodem zimy. Cibulky se sázejí do hloubky přibližně 8-10 centimetrů a ve vzdálenosti 10-15 centimetrů od sebe. Pro vytvoření efektního vzhledu se doporučuje vysazovat ve skupinách po 5-7 kusech. Během vegetačního období nevyžaduje snědek saundersův zvláštní péči, stačí udržovat půdu přiměřeně vlhkou a zbavenou plevelů.
V zahradní kompozici lze snědek saundersův efektivně kombinovat s jinými jarními cibulovinami a trvalkami. Zvláště působivé jsou kombinace s nízkými kosatci, tulipány nebo narcisy. Jeho bílé květy vytváří příjemný kontrast s tmavě zelenými listy hostů nebo kapraďorostů v polostinných partiích zahrady. Po odkvětu listy postupně zasychají, proto je vhodné vysazovat snědek mezi rostliny, které později svým vzrůstem zakryjí prázdné místo.
Množení lze provádět dvěma způsoby - dělením trsů nebo výsevem semen. Nejjednodušší a nejrychlejší metodou je vegetativní množení pomocí dceřiných cibulek, které se oddělují od mateřské rostliny při přesazování na podzim. Generativní množení semeny je možné, ale trvá několik let, než rostliny dosáhnou kvetoucího stádia. Semena se vysévají ihned po dozrání do připraveného záhonu nebo do květináčů.
Z hlediska zdravotního stavu je snědek saundersův poměrně odolný vůči chorobám a škůdcům. Občas může být napaden houbovými chorobami, zejména v příliš vlhkých podmínkách. Prevencí je zajištění dobré cirkulace vzduchu mezi rostlinami a vyvarování se přemokření půdy. V zimním období nevyžaduje zvláštní ochranu, neboť je mrazuvzdorný a dobře přezimuje i v našich klimatických podmínkách.
Zařazení v taxonomickém systému rostlin
V taxonomickém systému cévnatých rostlin je snědek saundersův (Ornithogalum saudersiae) řazen do čeledi chřestovitých (Asparagaceae), konkrétně do podčeledi Scilloideae. Toto zařazení však prošlo v průběhu let několika významnými změnami. Dříve byl tento druh řazen do samostatné čeledi hyacintovitých (Hyacinthaceae), která je nyní považována za podčeleď chřestovitých. Taxonomické studie založené na molekulárních datech prokázaly úzkou příbuznost s dalšími rody této skupiny, především s rody Hyacinthus a Muscari.
Rod Ornithogalum, do kterého snědek saundersův patří, zahrnuje přibližně 150 druhů rozšířených především v Africe, Evropě a západní Asii. V rámci rodu je snědek saundersův řazen do sekce Ornithogalum, která se vyznačuje typickými bílými květy uspořádanými v hroznovitém květenství. Fylogenetické analýzy prokázaly, že africké druhy rodu Ornithogalum, včetně snědku saundersova, tvoří monofyletickou skupinu, která se oddělila od evropských zástupců již v období třetihor.
Současné taxonomické pojetí uznává několik poddruhů snědku saundersova, které se liší především velikostí rostlin a tvarem květenství. Tyto morfologické rozdíly jsou však často plynulé a hranice mezi jednotlivými poddruhy nejsou vždy zcela jasné. Významnou roli v taxonomickém členění hraje také geografická distribuce jednotlivých populací, která napomáhá k lepšímu pochopení evolučních vztahů mezi jednotlivými formami.
Z hlediska evoluce je zajímavé, že snědek saundersův vykazuje řadu adaptací na prostředí jižní Afriky, kde se přirozeně vyskytuje. Tyto adaptace zahrnují především schopnost přežít období sucha díky podzemní cibuli a synchronizaci kvetení s obdobím dešťů. Molekulární studie naznačují, že tyto adaptace vznikly nezávisle u několika linií rodu Ornithogalum, což svědčí o významné roli konvergentní evoluce v této skupině rostlin.
V rámci systematického členění je důležité zmínit, že snědek saundersův patří do skupiny rostlin s charakteristickým genomem, který se vyznačuje specifickou strukturou chromozomů a počtem chromozomových sad. Cytogenetické studie prokázaly, že základní chromozomové číslo x = 6 je charakteristické pro celou sekci Ornithogalum, přičemž u snědku saundersova se vyskytuje diploidní počet chromozomů 2n = 12. Tato cytogenetická charakteristika je důležitým taxonomickým znakem, který pomáhá při určování příbuzenských vztahů v rámci rodu.
Léčivé účinky a toxicita
Snědek saundersův obsahuje řadu biologicky aktivních látek, které mají významné léčivé účinky, ale zároveň mohou být při nesprávném použití toxické. Hlavními účinnými látkami jsou saponiny, flavonoidy a alkaloidy, které se nacházejí především v cibulích rostliny. Tyto látky vykazují protizánětlivé a antimikrobiální vlastnosti, které byly tradičně využívány v lidovém léčitelství.
V tradiční medicíně se snědek saundersův používal především k léčbě respiračních onemocnění, kde jeho účinné látky pomáhaly při odkašlávání a zmírňování zánětu dýchacích cest. Výtažky z cibulí byly také aplikovány zevně na různé kožní problémy, jako jsou ekzémy, drobná poranění a záněty. Některé historické záznamy dokonce hovoří o využití rostliny při léčbě revmatických obtíží a artritidy.
Je však důležité zdůraznit, že rostlina obsahuje také toxické látky, především v cibulích a semenech. Při požití většího množství může způsobit závažné zdravotní komplikace, jako jsou gastrointestinální potíže, zvracení, průjem a v extrémních případech i srdeční arytmie. Zvláště nebezpečná může být konzumace syrových částí rostliny, kdy jsou toxické látky nejkoncentrovanější.
Moderní výzkumy potvrzují některé tradiční léčebné účinky, ale zároveň upozorňují na nutnost opatrného zacházení s touto rostlinou. Laboratorní studie prokázaly, že extrakty ze snědku saundersova vykazují významné antimikrobiální účinky proti některým bakteriálním kmenům. Bylo také zjištěno, že obsahuje látky s potenciálním protinádorovým působením, což otevírá možnosti pro další farmakologický výzkum.
Pro terapeutické využití je zásadní správná příprava a dávkování. Tradičně se připravovaly nálevy a odvary z pečlivě odměřeného množství sušených cibulí, přičemž doba vaření musela být dostatečně dlouhá, aby se snížila toxicita, ale zachovaly se léčivé vlastnosti. V současné době se však nedoporučuje domácí příprava léčivých přípravků z této rostliny kvůli riziku předávkování a možným vedlejším účinkům.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat možným interakcím s léky, zejména s přípravky na srdeční onemocnění a s diuretiky. Těhotné a kojící ženy by se měly použití snědku saundersova zcela vyvarovat, stejně jako malé děti a osoby s oslabeným imunitním systémem. Při jakémkoliv podezření na otravu touto rostlinou je nezbytné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, protože příznaky se mohou rychle zhoršovat.
V současné farmakologii se výzkum zaměřuje na izolaci a studium jednotlivých účinných látek, které by mohly být využity v moderní medicíně bez rizika toxicity celé rostliny. Některé izolované složky vykazují slibné výsledky v oblasti protizánětlivé a antimikrobiální terapie, ale jejich klinické využití vyžaduje další rozsáhlý výzkum a testování.
Snědek saundersův je jako křehký posel jara, jeho květy zdobí stráně a připomínají nám, že i v té nejmenší rostlině se skrývá velká krása přírody
Doubravka Malíková
Zajímavosti a lidové názvy rostliny
Snědek Saundersův je rostlina opředená mnoha zajímavými příběhy a lidovými pověstmi. V některých oblastech České republiky se této rostlině lidově říká bílá hvězda nebo jarní hvězdička, což odkazuje na charakteristický tvar jejích květů. Místní obyvatelé v oblasti Českého středohoří ji tradičně nazývali ptačí mléko, což souvisí se starou legendou o tom, že ptáci krmí své mladé nektarem z těchto květů.
V lidovém léčitelství se snědek Saundersův využíval k léčbě různých neduhů. Naši předkové věřili, že cibulky této rostliny mají léčivé účinky při žaludečních potížích a horečnatých stavech. Zajímavostí je, že některé venkovské komunity používaly vývar z listů jako přírodní prostředek pro zmírnění bolestí kloubů a revmatismu.
Rostlina má také své místo v místním folklóru. Podle starých pověstí se květy snědku Saundersova otevírají pouze za úplňku, což vedlo k přesvědčení, že rostlina má magické vlastnosti. Některé venkovské komunity věřily, že nalezení kvetoucího snědku v době novoluní přináší štěstí a ochranu před zlými silami. V některých oblastech se tradovalo, že rostlina vykvétá přesně v době, kdy se na pole vrací skřivani, proto se jí někdy říkalo také skřivaní kvítko.
Botanici a přírodovědci dlouho diskutovali o původu českého pojmenování snědek. Nejpravděpodobnější vysvětlení souvisí se skutečností, že cibulky rostliny byly v dobách nouze jedlé a měly načernalou barvu. Druhové jméno Saundersův pak rostlina získala na počest britského botanika Williama Wilsona Saunderse, který se významně zasloužil o její výzkum a dokumentaci.
V současné době se snědek Saundersův těší oblibě mezi zahrádkáři a pěstiteli okrasných rostlin. Jeho nenáročnost a schopnost vytvářet působivé květinové koberce z něj činí vyhledávanou okrasnou rostlinu. Zajímavé je, že v některých oblastech se traduje pověra, že tam, kde roste snědek Saundersův, se daří i ostatním rostlinám, proto ho někteří zahradníci považují za jakéhosi přírodního ochránce zahrady.
V lidové meteorologii se objevuje přesvědčení, že doba kvetení snědku Saundersova může předpovídat průběh jara. Pokud rostlina vykvete brzy, očekává se teplé a příznivé jaro, zatímco pozdní kvetení údajně předznamenává chladnější období. Tato rostlina tak představuje zajímavý příklad propojení přírodních cyklů s lidovou moudrostí a tradicemi, které se v našich končinách předávaly z generace na generaci.
